Libor Beněk: „Agilita je pro všechny firmy, které se chtějí posouvat“

„Největší význam by pro nás všechny měla agilita ve státní správě,“ říká Libor Beněk, agilní kouč, který pracoval s týmy Seznamu, Home Creditu i České spořitelny. 
Co pro něj znamená agilita a proč má agilní vývoj smysl, i když „vy i klient přesně víte, co chcete“? To se dozvíte v dnešním rozhovoru.

Co pro tebe znamená agilní přístup?

Hlavní je pro mě zaměření na zákazníka a flexibilita.

Často slyším, že agile je něco nového. Ale já v tom vidím návrat k selskému rozumu a fungování ve firmě stejně jako v osobním životě. Můžeme si naplánovat rekonstrukci domu nebo dovolenou do maximálního detailu, ale nakonec stejně plán půjde do koše a začneme se přizpůsobovat situaci. Protože cílem není dodržet plán, ale mít z toho dobrý pocit.

Kdy je agilní vývoj vhodný a kdy je naopak lepší použít jiné přístupy?

Obecně vycházím z Cynefin frameworku, kdy na jasné a opakované procesy třeba ve skladě je nejlepší Lean, na vytvoření něčeho nového je zase vhodný Agile.

Ale tady by někdo dokázal namítnout: Já nebo zákazník víme přesně, co chceme. Tak proč investovat čas do ověřování hypotézy a iterování? Například zákazník chce dálnici z bodu A do bodu B. Jasné zadání.

Pokud nám ale jde opravdu o zákazníka, tak se ho zeptejme, proč tu dálnici chce. Z jakých dat vychází? Pokud chce spojit dva body na mapě, vede tam už nějaká silnice? Má informace o jejím vytížení? Nebyli by občané a průmysl raději za železnici?

Pokud na žádnou z těchto otázek neznáme odpověď, tak nejprve získejme data a podle nich se rozhodujme. A získáním dat v tomto případě může být postavení klasické cesty mezi bodem A a B, pokud tam do té doby žádná nevedla.

Jaký je rozdíl mezi agilním koučem a scrum masterem?

Moje vnímání je, že scrum master je plně zaměřen na budování týmu podle frameworku scrum a agilní kouč kromě toho ještě ve větší míře zasahuje do fungování firmy. V realu ale v tom rozdíly dělám, protože všichni máme stejný cíl a tím je skvělý produkt a spokojený zákazník.

Jak ses ty osobně dostal k roli agilního kouče?

Jak slepý k houslím. Na VŠ jsem chtěl být analytikem IS. Z dlouhé chvíle při studiích jsem začal dělat projektového manažera, ale ta role mi byla pořád nějak cizí.

Chtěl jsem to dělat jinak. Tak, aby nebyly dvě strany zákazník a dodavatel, ale aby to byl jeden tým, který buduje něco skvělého. A tak jsem začal po večerech číst o agile a navštěvovat přednášky na toto téma.

Máš za sebou práci pro několik zajímavých firem. Jak se z tvého pohledu lišila práce s týmem Netboxu, Seznamu, Home Creditu a České spořitelny?

V Netboxu jsem pracoval s týmem jako projektový manažer. A taky jsem si tam uvědomil, že na to musím jít jinak.

V Seznamu jsem pracoval hlavně s týmy ve vývoji. S nimi jsem se soustředil na spolupráci, sdílení znalostí, stabilní dodávku a organizaci práce v týmu.

V Home Creditu to bylo zajímavější o to, že agilita v IT byla už zažitá a my jsme začali aplikovat prvky agility do vedení společnosti s vizí, že proroste k IT a spojí tak celou firmu. Takže jsme definovali s boardem OKR (Objective and Key results), nastavili proces kolem toho a já jsem je tím provázel.

Dále jsem začal s týmy, na které to mělo dopad v první linii, pracovat jako agilní kouč, aby to podpořilo tuto změnu myšlení a fungování. Vznikl první tým, který rozvíjí produkt mobilní aplikace a má všechny role k tomu. Tedy nejen IT role. V agilní hantýrce E2E tým. Z toho jsem měl velkou radost.

V České spořitelně používají pro organizaci práce tzv. ING model a OKR pro stanovení cílů. Hned od startu jsem se zapojil do redesignu tribu (organizační útvar, zaměřený na nějakou oblast podnikání) a stanovení cílů pro takto vzniklý tribe. 

Dále pracuji na agilnějším fungování s dvěma týmy, které jsou zaměřené na všechny věci kolem platebních karet. Tato banka je pro mě velké překvapení, jak hodně investuje do agility. Rychlost změn samozřejmě není tak vysoká, jak ve startupech, ale i tak je úctyhodná na největší banku v ČR.

Ve svých článcích na LinkedIn zdůrazňuješ, že pro správnou kooperaci týmu je třeba jeho zaměření na cíl a odpovědnost za výsledek. Jak motivuješ týmy k tomu, aby si produkt vzaly „za svůj“?

Tím, že jsou jeho tvůrci. Nejen že udělají práci podle zadání, ale jsou spolutvůrci toho zadání. Aby z toho nebyla anarchie, jsou potřeba právě ty zmíněné cíle. Tým se se zadavatelem dohodne, CO chce produktem dosáhnout. JAK toho dosáhneme, už nechá na týmu.

Agilita z IT postupně pronikla i do dalších oborů. V jakých oblastech by se podle tebe měla určitě uplatnit?

Největší význam pro nás všechny by měla agilita ve státní správě. V San Jose v USA aplikovali scrum do řízení z jednoho úřadů, a díky tomu dělají věci, které lidé opravdu chtějí a ocení.

Vnímáš i nějaká negativa agilního přístupu?

Špatná implementace dokáže firmu uvrhnout do stavu, že se místo dodávání nových produktů zahrabe ve vlastních organizačních problémech. Agilní kouč se zkušenostmi dokáže tyto porodní bolesti minimalizovat.

Stál jsi někdy u přerodu firmy nebo týmu na agilní postupy? Jak to vypadalo a jaké byly výsledky?

Nějaký přerod se děje neustále. Ať je to k agile, k striktnější projektové metodice nebo v digitalizování firmy, takže záleží, do které fáze člověk naskočí.

V Home Creditu jsem naskočil do přerodu celé společnosti. IT bylo připraveno. My jsme začali od boardu společnosti, kdy velkým tahounem byl sám ředitel Luděk Jírů. Samozřejmě jsme naráželi na rezistenci ve firmě, ale to jsme očekávali. V takové situaci je nejlepší pracovat s lidmi, kteří jsou více otevření změnám, a s nimi budovat úspěchy.

Stejný postup je i u týmu. Pracoval jsem za celou dobu s více než 10 týmy a naskakoval jsem při různé úrovni jejich agility. A jako první si vždy postupně s každým promluvím a zjistím, jak se v týmu cítí, jaká je jeho motivace a co ho teď aktuálně štve na fungování.

Největším protivníkem agilního kouče je totiž přirozená rezistence ke změnám. A člověk je ochotný něco ve svém životě změnit až v okamžiku, kdy z toho získá benefity nebo to vyřeší nějaký jeho problém.

Věnuješ se i agilnímu řízení firmy? Pro jaké firmy je to vhodné a co jim to může přinést?

Pravý agilní tým nemůže vzniknout, pokud není i firma agilní. Takže je to vždy i o firmě.

Za mě jsou to všechny firmy, které se chtějí posouvat. Což je ale podstata každé firmy. Nikdo nechce stát na místě. Z toho mi vychází, že je agilita vhodná pro všechny firmy. Protože díky vlastnostem jako flexibilita a zaměření na zákazníka lze v tuto nestabilní dobu přežít.

V jednom z tvých článků zazněla zajímavá myšlenka: „Firmy totiž nemají nápady, ty mají lidé. A spolupráce lidí z různých oblastí dělají z dobrých nápadů skvělé nápady.“ Jak jsou na tom podle tebe české firmy ve vztahu ke svým lidem? Dokážou je oceňovat a funkčně propojovat jako své „zdroje nápadů“?

Děkuji. Nedokážu zhodnotit, jak to mají české firmy, ale co vidím kolem sebe, tak si to uvědomuje čím dál více společností, že síla je v lidech a ne v robustních procesech. Na čem by se dalo ještě pracovat je propojování lidí.

Že dáme lidi z různých oblastní do jednoho týmu, neznamená, že se z nich ten tým stane. Tady mohou pomoci společné cíle, sedět blízko sebe, vytvořit prostor pro budování vztahů v týmu. Firmy často sází na jeden teambuilding ročně a k tomu vánoční večírek. Já bych naopak doporučoval více individuální přístup, než jeden univerzální.

Vyvíjí se nějak agilní metodiky?

Co vidím kolem sebe, tak mnoho velkých firem naskakuje na agilní fungování, a tam si nevystačí jen se scrumem, ale potřebují agilně uřídit ideálně celou firmu. Dochází tedy k velkému rozmachu škálovaného scrumu v různých podobách.

Jak vidíš budoucnost? Nahradí agilní metodiky nějaký nový revoluční přístup?

Než v revoluci věřím spíše v evoluci, která se už děje. Na mindsetu, z kterého těží agilní metodika, Lean, tak vznikají i další přístupy jako DevOps, Design thinking a mnoho dalších, které ještě neznám a snad brzy poznám. Tím jak staví na podobných myšlenkách, tak se skvěle doplňují.

Můžeme se těšit na nějaké další články od tebe?

Rozhodně. Jakmile budu mít zase nutkavou potřebu se podělit o nějakou myšlenku, tak s ní hned budu plnit internet. Je to pro mě i způsob, jak si myšlenky utřídit a validovat s komunitou.

Libore, děkujeme za rozhovor.

A pro vás tu máme další tipy na čtení. Kromě Liborových článků si nenechte ujít rozhovor s Borisem Bošiakem, kterého rezervační systém Reservio katapultoval mezi forbesovských 30 pod 30.